KMOTŘI

MOJMÍR TRÁVNÍČEK

Při vstupu do VALAŠSKÉHO NÁRODNÍHO DIVADLA vzpomínám především na starého kamaráda Jendu Orsága, na jeho výrazné herectví, na jeho lásku k divadlu a existenci VND chápu jako jeho odkaz, jeho dědictví, pokračování jeho cesty.

Jsem-li poctěn funkcí kmotra, ujímám se jí s pocitem příbuzenství. Řádný kmocháček by měl přinést vázané. Ale což vlastně nevystupuji jako štědrý kmocháček, ale jako štědrá sudička, která ovšem nenaděluje ze svého, ale využívá výsady věštecké a vyslovuje přání s platností předpovědi.

 
Nuže tedy – nabízím přehršli přání:
– ať divadlo nikdy nezívá prázdnotou ani publikum nudou;
– ať jeviště žije dobrým uměním a inteligentní zábavou a hlediště kypí porozuměním, uznáním a dobrou náladou;
– ať jsou sponzoři hojní a štědří a obecenstvo vytrvalé a věrné…
 
A paní ředitelce přeji, ať se jí splní její přání vyslovovaná i tajná.

ALOIS HAJDA

Vážená paní ředitelko Chovanečková, milá Maruško, děkuji za psaní a pozvání na zahájení činnosti Valašského národního divadla v Karolince. Celou letošní zimu jsem neopustil Brno a ještě se necítím na větší a náročnější cestování.  

Takže bych Tě rád pozdravil alespoň písemně.

Mám rád divadlo, ať už se provozuje kdekoliv a v nejrůznějších formách. Samozřejmě jsou mi bližší ty „štace“, kde jsem sám delší dobu působil jako režisér. Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Městské divadlo Zlín, činohra Národního divadla Brno, činohra Národního divadla Praha. Vedle těchto profesionálních scén mi k srdci přirostly dvě místa, kde se dělalo dobré ochotnické divadlo. Kroměříž a Karolinka. Tady jsem poznal opravdové „herce z libosti“, jak rád říkával amatérským divadelníkům Martin Růžek, plné nadšení, obětavosti a lásky k divadlu. Proto chovám úctu a obdiv k Tvému úsilí a znovuvzkříšení divadelního života v Karolince, které už přineslo vynikající úspěchy.

Takže přeji Tobě, divadelníkům i karolinským divákům hodně bohatých zážitků. Držím palce a „ZLOMTE VAZ!“.

MIROSLAV PLEŠÁK

„Milá Maruško, milí Karolinčané,
moc si vážím té cti být u zrození Valašského národního divadla. Rád vzpomínám na všechny inscenace, které jsem u Vás dělal a hlavně na báječné a talentované lidi všech generací, které jsem v Karolince poznal. A tak Vám přeji do vínku, aby Valašské národní divadlo bylo předevšíma napořád divadlem lidí – těch na jevišti i v hledišti.“

MIROSLAV URUBEK

„Valašskému národnímu divadlu přeju z celého srdce právě to „ valašství „. Aby stejně jako Valaši sami bylo hrdé a nesmiřitelné se vším, co se tváří být hodnotou a je jen prázdným počinem, aby sloužilo, ne posluhovalo a aby kolem sebe utvářelo krásné společenství spokojených diváků. A protože divadlo jsou především lidé, v osobě zakladatelky, paní Marušky Chovanečkové, nemám o absenci těchto vlastností nejmenší obavu.“